Sedím na trávě pod jabloní.
Je krásný podzimní den, sluníčko se ještě opírá do zad i do tváří
a hřeje. Už se dost snížilo, tak
se jeho paprsky lehce dostanou do zorného úhlu pohledu
a musíme si z rukou dělat clonu, abychom pohlédli do krajiny.
Olda si vzal česáček a otrhává jablka ve výšce větvoví. Vždycky ho ke mně natáhne a já rukou vyberu jablka a vložím do košíku. Doráží na mne ovečky. Tu Bělka, tu Čertice, která je ale teď na tom sluníčku krásně tmavě hnědá. Obě se tak hezky lesknou a když se jim podaří se postavit proti slunci, paprsky je doslova obkreslí zlatavou aurou. Tlamičkami se snaží dopracovat do košíku, ale nakonec žebrat ani nemusí, každou chvíli spadne jablko ze stromu a skutálí se jim na dosah. Nejdřív se jim do nich moc nechtělo. Nevěděly, jak se do něj zakousnout. Ale pak se jim to povedlo a mlsaly jedno za druhým.
Košík je za chvíli plný a strom skoro prázdný. Libuju si na tom slunci a z plných plic se nadechuji podzimních vůní. Už doslova opanovaly celý ten prostor. Jsou to vůně zrání. Jinak voní tráva na jaře a jinak na podzim. Je cítit usychající listí, i když se zatím tváří, že si svou zelenou ještě obhájí, ale už je načato. V krajině je zvláštní klid. Traktory z polí utichly. Mnohá pole jsou již zoraná, pastviny vypasené. Růst se zastavil. Co mělo dozrát, dozrálo. Co mělo být sklizeno, je sklizeno. S ostatním si poradí příroda sama. Vše bude zužitkováno.
Jsem tu doma. Nadechuji se a zvedám se ze země. Zadek mám už studený. Ovečky žadoní o další jablíčka a já se nad nimi ještě smiluji.
Hodím nějaká neduživá ještě i slepičkám. Všechny tři jsou po celý den venku. Olda jim teď párkrát zavřel kurník, protože ty dvě bílé potvůrky pořád seděly a byly schopné strávit celý den v kotci. Výsledek? Jen jedno vejce denně. Tak teď to vzal do svých rukou. Přikrytí a pobyt ve tmě na studené podlaze nebo vymáchání ve studené vodě slepičkám odepřel. Uvidíme zítra.
Comments